Kde Kvete Tráva
autorka: Han Kang
žánr: literatura světová, román
vydáno: 2018, Odeon
orig.: 소년이 온다 (Sonjoni onda), 2014
počet stran: 224
hodnocení: 86% databáze knih
88% čbdb
18. května 1980 proběhl v jihokorejském Kwangdžu (Jižní Korea) nejhorší masakr civilistů nařízený vlastní vládou (trval do 27. května), jaký moderní dějiny země pamatují. Známý také jako "událost 518". Pod záminkou potírání komunistické diverze schválili čelní představitelé státu vojenský zásah k potlačení lidových nepokojů, které byly ve skutečnosti projevem nesouhlasu s panujícím autoritářským režimem.
"Mami, tam na tý světlý straně je v trávě spousta kytek.
Proč deš ve stínu, poď se mnou tudy přeci. Tam, kde kvete tráva."
Kde kvete tráva je velmi silná a náročná kniha na emoce. Doposud jsem o této události neslyšela, a tak i přes náročnost příběhu cením rozšíření obzorů. Nicméně krutost lidí mě asi nikdy nepřestane udivovat, ještě když událost v Kwangdžu se nestala tak dávno a nyní žijeme tak blízko válce jiné.
Příběh Kde kvete tráva sleduje osudy několika mladých lidí, včetně dětí, které se oné osudné noci protnou. Je rozdělen do 6 kapitol: Ptáče, Poslední dech, Sedm facek, Ocel a krev, Zřítelnice noci, Chlapec přichází a je doplněna epilogem - Světlo zaváté sněhem. V první kapitole se seznamujeme s Tonghem, který hledá svého spolužáka a kamaráda Čongde a jeho sestru Čongmi. Přichází do budovy provinčního úřadu, kde se shromažďují těla zesnulých a dobrovolníci zde pečují o zemřelé. Ani jeden ale bohužel nejsou k nalezení, a tak se Tongho přidává i přes svůj nízký/dětský věk k dobrovolníkům , aby tak zvýšil šanci na to je najít.
Kniha je od počátku psána (pro mě) velmi zvláštně, ale nakonec jsem si na tento styl zvykla a už jsem se od ní nemohla odtrhnout. Střídá se v ní vyprávění v první a druhé osobě (dle kapitol), tudíž vám příběh o to více hraje na emoce jelikož se stává díky stylu psaní velmi osobní. Celý příběh je složen z autetinckých výpovědí, ale jelikož autorka neprovedla vyloženě fakt-checking, tak je považována za román a ne literaturu faktu.
Přiznám, že jedna kapitola mne vysloveně rozbrečela, pokud byste měli chuť nahlédnout, přikládám jí sem (pokud nechcete žádné *spoilery* tak jen sjeďte pod fotku):
Také člověka až mrazí uvědomění, jak křehká demokracie a svoboda jsou, jak snadno je lze zaměnit a zakrýt za ně zlosti na vlastních občanech. Každopádně se jedná rozhodně o jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla a měl by si jí přečíst pokud možno každý.
